Její nová práce pro Royal Ballet, Hidden Things, je prozaická i poetická, je bránou k baletní praxi a kolektivní paměti.
LONDÝN – Tajné věci, název nové inscenace Pam Tanovitz pro Royal Ballet, je skutečně plný tajemství – minulosti i současnosti, historie i současnosti tance, znalostí uložených v tělech tanečníků, jejich osobních příběhů, vzpomínek a snů.
Inscenace s osmi tanečníky měla premiéru v sobotu večer v malé černé krabičce Royal Opera House, Linbury Theatre, a zahrnovala další dvě představení Tanovitze pro společnost: Everyone Holds Me (2019) a Dispatcher's Duet, pas de de.nedávno složil pro slavnostní koncert v listopadu.Celá show trvá jen hodinu, ale je to hodina plná choreografické a hudební kreativity, vtipu a překvapení, která jsou téměř ohromující.
Smyčcové kvarteto „Secret Things“ ze smyčcového kvarteta „Breathing Statues“ Anny Klineové začíná majestátním a půvabným sólem Hannah Grennell.Když zazní první tichá hudba, vystoupí na pódium, dá nohy k sobě čelem k publiku a začne pomalu otáčet celým tělem, až na poslední chvíli otočí hlavu.Každý, kdo navštěvoval nebo viděl lekce baletu pro začátečníky, to pozná jako polohování – způsob, jakým se tanečník naučí udělat pár obratů, aniž by se mu zatočila hlava.
Grennell pohyb několikrát zopakuje, trochu zaváhá, jako by si chtěl vzpomenout na mechaniku, a pak začne sérii poskakujících bočních kroků, které by tanečník mohl udělat, aby zahřál svaly nohou.Je prozaická a poetická zároveň, brána k baletní praxi a kolektivní paměti, ale také překvapivá, až humorná ve své juxtapozici.(Měla na sobě průsvitný žlutý overal, flitrované legíny a dvoubarevné lodičky se špičatou špičkou, aby to doplnila večírek; potlesk pro návrhářku Victorii Bartlett.)
Tanovitz, který pracoval dlouhou dobu v temnotě, byl sběratelem choreografií a vášnivým badatelem historie, techniky a stylu tance.Její práce je založena na fyzických představách a obrazech Petipy, Balanchina, Merce Cunninghama, Marthy Grahamové, Erica Hawkinse, Nižinského a dalších, ale je mezi nimi mírně proměněna.Nezáleží na tom, jestli některého z nich znáte.Tanovitzova kreativita neulpí, jeho krása vzkvétá a dematerializuje se před našima očima.
Tanečníci v The Secret Things jsou jak neosobní agenti pohybu, tak hluboce lidští ve svém vzájemném spojení a se světem jeviště.Ke konci Grennellova sóla se k ní na pódiu připojili další a taneční část se stala neustále se měnící sérií seskupení a setkání.Tanečník se pomalu točí, jde strnule po špičkách, dělá malé žabí skoky a pak najednou padá rovně a bokem jako kláda poražená v lese.
Tradičních tanečních partnerů je málo, ale zdá se, že neviditelné síly často sbližují tanečníky;v jednom rezonančním partu Giacomo Rovero mohutně skáče s nataženýma nohama;v Glenn Nad Grenellem skáče dozadu a opírá se rukama a nohama o podlahu.ponožky jejích špičatých bot.
Stejně jako mnoho momentů v The Secret Things, snímky naznačují drama a emoce, ale jejich nelogické srovnání je také abstraktní.Klineova komplexní melodická partitura s ozvěnami a třpytivými hlasy Beethovenových smyčcových kvartetů nabízí podobnou juxtapozici známého a neznámého, kde se střípky historie setkávají s momenty současnosti.
Zdá se, že Tanovitz nikdy nedělá choreografii na hudbu, ale její výběr pohybů, seskupení a ohnisek se často jemně a drasticky mění v závislosti na partituře.Někdy choreografuje hudební opakování, někdy je ignoruje nebo pracuje navzdory hlasitým zvukům s nízkými gesty: lehké šoupnutí nohou, otočení krku.
Jedním z mnoha skvělých aspektů „Secret Things“ je to, jak osm tanečníků, převážně z baletu, odhaluje svou jedinečnou osobnost, aniž by to dávalo najevo.Jednoduše řečeno, jen trénují, aniž by nám řekli, že trénují.
Totéž lze říci o sólo tanečnících Anně Rose O'Sullivan a Williamu Bracewellovi, kteří předvedli pas de deux ve filmu Thrill z Dispatcher's Duet, a těsném a rychlém soundtracku Teda Hearna.Film režírovaný Antulou Sindikou-Drummondovou představuje dva tanečníky v různých částech opery, kteří stříhají a spojují choreografii: pomalé protahování nohou, skoky na vzpěrách nebo blázniví bruslaři klouzající po podlaze, mohou začít ze schodů, na konci Linbury foyer, nebo jít do zákulisí.O'Sullivan a Bracewell jsou prvotřídní oceloví atleti.
Nejnovější kus, Everyone Holds Me, také uvedený na soundtracku Hearn, Tanovitz, byl tichým triumfem při premiéře v roce 2019 a vypadá ještě lépe o tři roky později.Stejně jako The Secret Things je dílo osvětleno krásou malby Cliftona Taylora a nabízí kaskádu tanečních obrazů, od Cunninghamovy průhledné polohy až po Nijinskyho Odpoledne fauna.Jednou ze záhad Tanovitzovy práce je, jak ze stejných ingrediencí vytváří zcela odlišné kousky.Možná proto, že vždy pokorně reaguje na to, co se děje tady a teď, a snaží se dělat to, co miluje: tanečnici a tanec.